Staré fotografie jsou zde transformovány sérií autorských zásahů, které je posouvají z roviny dokumentu do prostoru imaginace a hry. Přemalby a doilustrace narušují původní obraz a otevírají nové interpretace jeho významu.

Kolekce Čau babi (vychovala mě babička) pracuje s cizím rodinným archivem jako s materiálem paměti, který však není fixní ani stabilní.
Do obrazů vstupuje humor, nadsázka i ironie, které přepisují vztahy mezi postavami a rozvolňují vnímání času i situací.
Vznikají nové v nichž se původní rodinné narativy rozkládají a znovu skládají v jiných, často nečekaných souvislostech.